Some Kind of Monster (2004)

20. říjen 2014 | 14.50 |

Dnešní blogová zpráva bude pojednávat o dokumentárním snímku světové rockové skupiny, a to Metallicy. Tato hudební skupina se za svá léta proslavila po celém světě a nasbírala miliony fanoušků a miliardy peněz na své konto. Z původního "pouhého" propagačního filmu, který měl doprovázet vznik nového a pro skupinu nezávažnějšího alba, se nakonec vyloupl ten nejpůsobivější dramatický dokument, který jsem kdy viděl. Skupina si najala dva světoznámé dokumentární režiséry, kteří mají vždy zapnutou kameru v ten čas, kdy je to nejvíce potřeba. Těmi režiséry jsou Joe Berlinger a Bruce Sinofsky.

      Kapela toho času, co se začal natáčet film, nevydala již pět let album, nějaký rok nekoncertuje a ještě k tomu baskytarista Jason Newsted, po patnácti letech, opustil skupinu. Personální vztahy mezi zbývajícími třemi členy jsou na bodu mrazu. Aneb "nejlepší" čas pro začátek natáčení propagačního filmu, který má ukázat tvůrčí proces na dlouho očekávaném novém albu takové světové skupiny. Management skupiny v obavě, že se skupina rozpadne, se rozhodne najmout psychoterapeuta, aby se Metallica vrátila do těch správných kolejí. Tři zbývající členové však již nepůsobí moc jako skupina, ale jako tři individualisté, kteří potřebují spolu nějak vycházet, aby vydělávali peníze. Působí jako manželství po 30 letech. Napjatý vztah mezi bubeníkem Larsem Ulrichem a zpěvákem Jamesem Hetfieldem je zde cítit z každého záběru. Představte si tu zodpovědnost, seznámíte se s klukama a založíte skupinu, postupně se dostanete až na tu úroveň, na které jsou na vás závislé miliony lidí, není to jen tak, rozpustit takový vztah. Každý ze členů se s tím vyrovnává jinak. James se s tím vyrovnává alkoholem a jinými drogami, Lars zase prostřednictvím jakési masky. Maskou mám na mysli, že Lars působí, jako by to ani nebylo jeho přirozené já, jako by se tou celou situací, svým slavným životem snažil prohrát jako herec prostřednictvím nějakého charakteru. Kirk, kytarista, si již tímto stádiem prošel a je tedy jakýsi krok před těmi dvěma. Přestal brát drogy a postupně i omezuje pití, působí vcelku jako hlas rozumu, který už své démony dokázal zkrotit. Jediný okamžik, kde vypadá, že je poněkud rozhořčen, se týká spíše tvůrčí činnosti, kde se mu nelíbí absence kytarových sól.
      Kapela nejdříve začíná točit v bývalých vojenských kasárnách Presidio. Nemalují zde zdi, nestěhují nábytek, chtějí nechat surovost místa působit na svou desku, aby zněla agresivně, jako to bývalo za jejich raných let. Agresivní album opravdu začalo vznikat, ale nevypadá to, že by na tom měly hlavní podíl právě tyto prostory. Je to napjatá situace mezi Jamesem a Larsem. James, závislý na alkoholu, chodí do studia věčně v kocovině nebo přímo v deliriu a ve studiu jsou kluci zavření od úsvitu do západu. Primadona Lars stále chce být v centru pozornosti, stěžuje si na Jamesovo hraní, tam to se mu nelíbí a támhle zase to, avšak Lars občas působí jako ten "kdo mluví hodně, ale nic neřekne".

Vesměs jsou jejich hádky v Presidiu založené na maličkostech a pak se již hádají naprosto, ale naprosto o ničem. Kirk se klepe do hlavy, jelikož vidí, že je to hádka naprosto absurdní a snaží se kluky vyzvat, aby raději "bušili" do nástrojů než navzájem do sebe. James konstatuje, že má "náladu na hovno" a že takhle nikdy nic nevytvoří. Hádce je také přítomen producent, dlouholetý přítel kapely, Bob Rock. Sám je poněkud vykolejen a říká kapele, že "už včera vypadali jako naprosté trosky", "tehdy jste na to měli nějaké pravidla, on ti nekecal do bubnování a ty zase do jeho textů a hraní". James se zvedne a odchází, zabouchne za sebou dveře. Pak již Jamese nikdo neviděl téměř rok. Odešel na léčení z alkoholismu.
      Po půl roce, přichází srdceryvný dopis od Jamese o tom, že je pro něj teď důležitá jeho rodina, že je to tam tvrdé a že i když bude zpět, bude potřebovat čas na to, než se bude chtít vidět s Larsem a skupinou celkově. Poté, konečně prozrazuje Lars, co mu vlastně na Jamesovi vadí. Dopis, který zaslal, označil Lars za to nejvíce upřímnější, co když James ze sebe dostal. James v sobě vždycky všechno dusil. Jamesovu pózu drsňáka, kterou na sebe bral prostřednictvím alkoholu a tím, že je frontmanem Metallicy, Larsovi vadila v tom, že si jako přátelé nikdy doopravdy nerozuměli. Lars také řekl, že se cítil vždycky poněkud přátelský znevažován. V začátcích skupiny, kdy s Metallicou hrál ještě kytarista Dave Mustaine, hrál Lars vždycky druhé housle. Nejlepší přátelé James a Dave spolu dělali klukoviny a Larsovi připadlo jen jediný přátelský akt ze strany Jamese za celou tu dobu, a to, když se James opil téměř do němoty a řekl Larsovi, že ho má rád. Dave Mustaine byl vyhozen z kapely právě pro závislost na alkoholu, nebyl již schopen "seriózně" zvládat takovou spoustu vystoupení. Dave poté založil úspěšnou skupinu Megadeth, aby Metallicu pokořil. Téměř 20 let Metallicu nenáviděl, a Metallica nikdy nehrála na stejném pódiu spolu s Metallicou. Když byl však James na léčení, Lars se rozhodl udělat v tomhle krok dál. Pozval Mustaina na sezení. Mustaine opravdu dorazil, seděl tam jen on, Lars, onen psychoterapeut Phil a dokumentaristi. To, co si oba pánové řekli, jako by ukázalo, že neupřímnost a pózy je tím hlavním rozkolem v celé té množině. Povídá Larsovi, přičemž mají oba tvrdí metalisté slzy v očích, že mu bylo líto, že mu kapela nic neřekla o jejich nespokojenosti s jeho závislostí až do doby, kdy jej jednoduše vzbudili po show a dali mu zpětný lístek na vlak domů. Cítí se vinný, že to byl on, kdo to podělal a nikdy si to neodpustí. Ještě když sleduje, jak se všechno, co Metallica udělá, promění ve zlato a všechno jeho dílo je tak na druhém místě. Také si postěžoval, že se chtěl s Larsem spojit, ale bál se, že už nikdy nebude moct mluvit se svým přítelem z Dánska, že by mluvil jen se členem světoznámé Metallicy. Tvrďák a agresor Mustaine dokonce několikrát požádal o vypnutí kamery, jelikož měl opravdu, jak se říká, na krajíčku.
      Poté, co se James vrátí z léčení, vyvstává ve studiu program, kdy se pracuje jen 4 hodiny denně. James působí jako anděl, k tomu také napomáhá jeho nový vzhled, kdy si "ulízl" vlasy dozadu a nasadil dioptrické brýle. Psychická změna je dosti znát, James má ze všeho strach, bojí se, že když vyjedou na turné, začne zase pít. Dále má také obavy z toho, že když musí odejít po čtyřech hodinách ze studia, že za jeho zády se budou dělat rozhodnutí a bude tak mimo mísu, z čehož zase vyvstává menší výměna názorů s Larsem, avšak poněkud v jiném duchu.
      Film nabízí mnohem více takových to scén. Jde o opravdu skvostné dílo, tím jak je autentické, mi až běhal mráz po zádech. Doporučuji zhlédnout!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře