Poslední samuraj (2003)

8. říjen 2014 | 15.22 |

Druhým článkem na tomto blogu se dostaneme, z téměř neznámého snímku, k celovečernímu velkofilmu. Ano, někteří fajnšmekři možná nebudou nadšení, avšak já tento snímek považuji za velmi zdařilý, a to nejen po vizuální stránce. Tím dodatkem "nejen po vizuální stránce" jsem chtěl říct, že si nebudeme nic nalhávat, velkofilmy mají "velkorozpočty" a jestli ve výsledku nebudou kostýmy, kulisy a speciální efekty tomu odpovídající, jedná se o špatnou režii a produkci s neschopností volby správných expertů ve svých oborech. Pár, téměř irelevantních, vět vyřčeno, a stále jsem se nedostal k názvu filmu, o kterém dnešní blogová zpráva bude pojednávat. Půjde tedy o dílo Edwarda Zwicka z roku 2003 a tím je Poslední samuraj (The Last Samurai). Ano, v hlavní roli je opravdu Tom Cruise, což opět někteří fajnšmekři zhodnotili jako "netřeba dívat, netřeba hledat hlubšího smyslu". Kupodivu, na rozdíl od Mission Impossible, není Poslední samuraj pouze filmem o hvězdném a nezdolném Cruisovi – průměrném herci, který vyprodává kinosály.

"Jako by staré s novým bojovalo o duši Japonska" Simon Graham

Ústřední, tedy nejdůležitější, teze, která prakticky vystihuje celý film, byla vyřčena v první půlhodině filmu britským tlumočníkem Simonem Grahamem. Tou větou je "Jako by staré s novým bojovalo o duši Japonska". Tento fakt můžeme vidět nikterak pouze jako hlavní téma celého snímku – tedy boje za historickou Zemi vycházejícího slunce, postavenou na základech cti a úcty (nejen k tradicím) s její nastávající westernizací – ale znázorňuje i niterní rozkol některých postav. Tento jejich bipolární vnitřní boj se projevuje v jejich činech, které jsou často protichůdné. Uvedu pár příkladů. Na příklad sám císař, který má v tomto filmu zobrazovat skutečného císaře Meidžiho, který usedl na trůn po obnovené funkci státního císařství, jelikož posledních několik století vládla Japonsku vojenská síla ve formě šógunátu. Císař si přeje moderní Japonsko. Formou pozívání různých expertů ze západních zemí se snaží Japonsko udělat jednou z dalších oněch světových západů. Nicméně nechává prostor samurajské vzpouře, která je vedena proti těmto reformám ve formě různých útoků na železnice apod. Jako císař by mohl jediným slovem samurajskou éru ukončit, jelikož samurajové slouží právě jemu. Dokonce, sám kmenový vůdce Katsumoto žádá císaře, že pokud je považován za císařova nepřítele, tak ať císař poručí a Katsumoto si s radostí vezme život. Dalším příkladem mohu uvést jednoho z důstojníků nové japonské armády, který sice bojuje za ono "nové Japonsko", avšak při konečné bitvě se samuraji zastaví útok a vzdá čest odvaze umírajícího Katsumota.

Kapitán americké armády konvertuje k samurajům

Kapitán Nathan Algren (Tom Cruise) je hlavní postavou celého filmu.

Na začátku představuje jeden z dalších prostředků modernizace Japonska, postupem filmu se stává bojovníkem za původní zemi, vystavěnou na tradicích.

Kapitán Algren je najat, aby vycvičil rolníky v ozbrojené vojáky nového Japonska a ti tak dokončili proměnu země k jejím západním zítřkům. Algrena trápí svědomí, jelikož se účastnil masakru indiánů ve své vlastní zemi, když ji zabírali. Nebyl jeden z těch, co by povyšovali jeden národ nad druhý a viděl v Indiánech jen nevinné lidi, bojující za svá území. Nedokázal se přes to morálně přenést, že byl nucen z rozkazu postřílet i nevinné matky s dětmi, ačkoliv indiánské. Aby byl schopen, alespoň nějak, se s tím vypořádat, začal konzumovat whisky ve velkém.

Jelikož však Algren nikdy nepoznal nic jiného pořádně, krom armády, přijal tedy nabídku Japonska, které ho najalo na to, aby potlačil vzpouru dalšího kmenového vůdce. Algren si zapisuje do deníku, že je to očividně jediná práce, na kterou se hodí a že je pronásledován ironií svého života.

Poté, co byl v neúspěšné bitvě se samuraji zajat, stráví rok svého života u nich v horách. Samurajové a jejich rodiny zde představují původní Japonsko, které ještě nezasáhl vliv západu. Lidé zde jsou vždy slušní, uklánějí se téměř při každé příležitosti, a je zde vyobrazen jejich smysl pro disciplínu. Pod maskou toho všeho však Kapitán spatřuje spoustu emocí, které má v sobě každý člověk. Kapitán čím dál víc sympatizuje se samuraji, už pro něj rituální vražda (setnutí hlavy) nepředstavuje právě vraždu, která je provedena bezmocnému, nýbrž je to smrt ze cti. Kapitán konečně cítí, že někam patří, že tito bojovníci jen brání, co je jim nejbližší a zjišťuje, že to je i jemu nejbližší a rozhodne se bojovat, v jejich konečné bitvě, po jejich boku.

Nicméně, závěr filmu ukazuje, že pokrok nezastavíš. Ačkoliv, díky taktizování, které Nathan Algren využil z jeho původního zaměstnání, se dostanou samurajové až k posledním z mnoha bojovníků nové japonské armády, což jim umožňuje prosadit jejich umění s mečem, jsou zdolání Gatlingovými samopaly, zkázonosiče, které západ poskytl novému Japonsku. A tak skončila epocha samurajů.

Autor článku: Dominik Bartoň

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře