Strach a hnus v Las Vegas (1998)

5. prosinec 2014 | 15.34 |

Dnes se podíváme na film amerického režiséra Terryho Gilliama, který má na kontě, mimo jiné skvosty, také velmi známý a úspěšný sci-fi film 12 opic. Nicméně, tomu se věnovat nebudeme. Budeme se věnovat filmu, který byl natočen opět podle knižní předlohy, a tím je Strach a hnus v Las Vegas. Knihu napsal spisovatel a novinář, zakladatel tzv. Gonzo žurnalismu, Hunter S. Thompson. Velká část Thompsonovy tvorby je ve tvorbě tzv. roman à clef. Tedy román, či novela (původně ve Francii), která je založená na autobiografickém základě, mísící však prvky fikce. Na čtenáři zbývá to, aby dokázal tyto dvě složky rozdělit, což někdy není zase tak jednoduché. Tato kniha je toho příkladem. Film už se snaží na rozdíl od knihy, tyto dvě složky rozdělit, jenomže jde zde o subjektivní rozpoznání režiséra, tudíž to nemůžeme brát jako dogma. Ale jako dobrý argument lze použít to, že Thompson byl u velké části natáčení přítomen, a tudíž měl asi značný vliv na výsledný zjev. Tomuto argumentu však ubírá na váze, že Thompson je věčně pod vlivem nějaké omamné látky, tudíž si nejsem jist, kolik z toho on dokáže rozeznat, co je a co není reálné. Ve skutečnosti, tento film neoplývá nějakou převratnou ideou. Jde spíše o pořádnou "pařba" jízdu. Spíše se zde pozastavím nad charakterem Raoula Dukea, tedy Huntera S. Thompsona, tedy Johnnyho Deppa. Druhou hlavní postavu, a to postavu Dukeova právníka, zde ztvárnil opět hrdina z předešlých příspěvků, a to Benicio Del Toro.

"Too weird to live, to rare to die"

      Touto větou by se daly popsat hlavní postavy příběhu a to Hunter S. Thompon, který zde vystupuje pod smyšleným jménem Raoul Duke (Johnny Depp), a právník Dr. Gonzo, což má být podle jedné z Thompsonových výpovědí také smyšlené jméno pro jeho přítele a právníka jménem Acosta. Jak jsem řekl, jedna z výpovědí, jelikož v další Thompson mluvil o tom, že s ním na té jízdě nikdo nebyl, že ji absolvoval sám.

      Thompson je pověřený redakcí novin, aby zajel do Las Vegas, a napsal zde reportáž na závody motorek, kterou si objednal nějaký majitel jednoho z místních kasin a hotelů. Thompson, který zrovna obědvá v restauraci se svým přítelem Dr. Gonzem, toto pojmou jako cestu do srdce amerického snu, tedy do místa, kterým celá Amerika dýchá. Do místa, kde vše řídí peníze, a kdo má peníze, je pánem této země a může se chopit kterékoliv z výhod, kterou tato země nabízí. Vesměs je tento film i jeho předloha chápán jako neuvěřitelná jízda a Thompsonova osobnost utvořila takový kult, že ani nejde o to, aby bylo jeho dílo umělecky hodnotné. Jeho hodnotu tvoří právě ona autobiografičnost. Promluvy ze všech koutů, které Thompsona znaly, že je opravdu takový blázen, jako o sobě píše, dodaly filmu právě onu zmíněnou nálepku kultu.

      O kultu Thompsonovy osobnosti bych uvedl ještě pár nějakých vět. Jelikož je postava Raoula Dukea naprostou reflexí jeho osobnosti, považujte to tedy za charakteristiku Raoula Dukea. Thompson je muž, milující palné zbraně, extravagantní oblečení, cigarety na nástavci, barevné sluneční brýle a nesnášející prezidenta Richarda Nixona. Také i jeho známý výrok o tom, že vždy nesnášel obhajovat drogy, alkohol, násilí a nepříčetnost před kýmkoliv, nicméně pro něj všechno tohle vždy věrně pracovalo. Dalším jeho výrokem, který dokonale popisuje cestu do Las Vegas, je "In a closed society where everybody's guilty, the only crime is getting caught. In a world of thieves, the only final sin is stupidity." či "Some may never live, but the crazy never die." Obhajuje tak svůj životní postoj, který se normálním jedincům může zdát barbarský, nezodpovědný a nezřízený. Zkrátka pocit, že tomu chlapovi přeskočilo. Nicméně, právě svým zjevem, svým chováním, naprostou autentičností, ovlivnil Hunter spoustu lidí. Měl spoustu přátel, kteří pro jeho chování nejen měli pochopení, ale i se kolikrát připojili, jelikož chtěli vědět, jak to chutná. Myšlenka naprosté svobody a nezávislosti. Nedbat na to, co si kdo o tobě myslí a říká, a vyhnout se tak modernímu Sartovu peklu lákalo nespočet, jinak konzervativních, jedinců.

      Smrt Thompsona, která si přišla pro něj roku 2005, byla také poněkud "Thompsonovská". Hunter se zastřelil svou brokovnicí po vzoru Hemingwaye, jeho oblíbeného autora. V dopise, který ležel na jeho stole, stálo: "No More Games. No More Bombs. No More Walking. No More Fun. No More Swimming. 67. That is 17 years past 50. 17 more than I needed or wanted. Boring. I am always bitchy. No Fun — for anybody. 67. You are getting Greedy. Act your (old) age. Relax — This won't hurt." Hunter sám pociťoval, že jak jde čas, začíná vnímat svět jako ostatní, o což nikdy nestál. Že chtěl život prožít naplno a umřít ve svých padesáti. Cítil, že už 17 let přesluhoval, že už přišel o veškerou legraci na světě.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Strach a hnus v Las Vegas (1998) rfsdfs 27. 09. 2016 - 09:49
RE: Strach a hnus v Las Vegas (1998) rfsdfs 27. 09. 2016 - 09:50
RE: Strach a hnus v Las Vegas (1998) rfsdfs 27. 09. 2016 - 09:50
RE: Strach a hnus v Las Vegas (1998) rfsdfs 27. 09. 2016 - 09:51
RE: Strach a hnus v Las Vegas (1998) rfsdfs 27. 09. 2016 - 09:51