Co žere Gilberta Grapea (1993)

29. září 2014 | 20.46 |

Grapeovic rodinné drama aneb když život není sladký jako hrozen

        První příspěvek do mého nového blogu, zaměřeného na jakési amatérské rozbory kinematografických děl, bude patřit zajímavému snímku švédského režiséra Lasse Hällströma – Co žere Gilberta Grapea (angl. What's Eating Gilbert Grape). Film byl natočen podle stejnojmenné novely Petera Hedgese a byl uveden na filmová plátna v roce 1993. Ke mně se však dostal teprve minulým rokem a nespadl mi však do klína jen tak z nebe, kromě výborných recenzí, lákal i hvězdným obsazení m. V roce vydání však tyto hvězdy neoplývaly ještě, ani náznakem, hvězdnými manýry a jejich výkony tedy ve vší čistotě ukazují, že jsou především opravdu skvělí herci. Nemluvím o nikom jiném, než o dvojici Leonardo DiCaprio a Johnny Depp, jež zde ztvárnili jedny z hlavních postav. Po jejich boku se ve filmu objevily také Mary Steenburgen či Juliette Lewis.

Stručný obsah

        O čem snímek obsahově pojednává, lze najít na spoustě webových serverech, ale já se na mém blogu chci spíše zaměřit na charakteristiku postav, jejich motivy či symboliku, takže souhrnně obsah filmu popíšu poskromnu. Některé scény detailněji "vypíchnu" právě v dílčím rozboru postav a výše zmíněného. Snímek popisuje drama americké rodiny z malého městečka Endora ve státě Kansas. Gilbert Grape (Johnny Depp) je nejstarší ze čtyř sourozenců Grapeovic rodiny a po nečekaném skonu jeho otce je právě na Gilbertových bedrech postarat se o rodinu. Přesněji, hlavně o mladšího bratra, který je duševně nemocný a o svou obézní matku, která bez pomoci svých dětí nezmůže téměř nic. Gilbert poslušně "slouží", jak je od něj očekáváno a nad tím, že by mohl vést někdy úplně jiný život, raději ani nepřemýšlí. Tedy, až do té doby, co Endorou projíždí každoročně opakující zástup cestovatelů s obytnými přívěsy. Porucha automobilu donutí nádhernou cestovatelku Becky a její matku setrvat ve městě a Gilbert poznává, co je opravdová láska, a že už je mu Endora příliš malá.

Stěžejní postava Gilberta Grapea

        Gilbert (Johnny Depp) je ústřední postavou celého filmu, jak již napovídá název snímku. Na počátku je tato postava vykreslována tak, že je smířena se svým osudem, a tím jest, opatrovávat svého duševně chorého bratra a prací v nedalekém obchodě se smíšeným zbožím zajišťovat, ve své podstatě, chod rodiny.

Celá rodina je existenčně závislá na Gilbertovi od té doby, co si jeho otec vzal život. Ačkoliv to nebylo nikde ve filmu explicitně vyřčeno, je téměř jasné, že otec rodiny se až příliš podobal Gilbertovi na počátku filmu. Jeho otec se nejspíše nedokázal vyrovnat s tím, že jeho mladší syn Arnie (Leonardo DiCaprio) je duševně chorý a doktoři mu dávají jen kolem patnácti let života. Který rodič by chtěl přežít své vlastní dítě? Krom toho, Arnieho stav mu zajišťoval jedinou budoucnost, a to naprosté připoutání k Endoře a nepřetržitou péči o svého mladšího syna. Otec se tedy nedokázal, nejspíše pro tyto důvody, s životem vyrovnat a rozhodl se oběsit se ve sklepě a rodinu nechat na pospas osudu.
        Přirozeně tedy padla role otce na Gilberta. Nejspíše by Gilbert dopadl úplně stejně, kdyby do jeho života nevkročila záhadná cizinka Becky (Juliette Lewis) a neukázala mu, že život může vypadat úplně jinak. Proměna Gilberta během filmu je tedy očividná. Na počátku, jde vidět Gilbertova nespokojenost pouze v malých náznacích, kdy mluví o své matce jako o "velrybě", jelikož jeho matka přibrala, od smrti jejího manžela, pěkných pár desítek kilo navíc. Střet éterického pohledu na život ze strany Becky s realitou, ve které Gilbert žije, však postupně mění jeho jednání. Gilbert dává čím dál více najevo svou nespokojenost. Nyní už však nedrží všechno ve svém nitru, ale dává své nespokojenosti volný průběh ve formě různých afektů a návalů zlosti. Jednoho dne, dokonce i opustí domov, rozhodnuv opustit celý svůj dosavadní život. Avšak, svědomí ho donutí vrátit se. Jeho agresivní projevy navenek lze vesměs chápat pozitivně, myslím, jelikož se dostal z první fáze, kdy vše shromažďoval v sobě a kde vyústění bylo celkem předpokladatelné, do fáze další, kde si začal uvědomovat, že přece jenom má právo na jistou míru sobeckosti a žít život, ze kterého by se mohl nějak těšit. Žena, která nevycházela z domu a která se za-obývala pouze vlastním smutkem po zesnulém manželovi, v sobě v závěru filmu nachází roli pravé matky. Jelikož skrze Gilbertovy projevy pozná, že ta léta netrpí jen ona, ale i její děti. Avšak utrpení dětí se přeneslo ze smrti otce na stud za příliš obézní a příliš se litující matku, která nebyla dostatečně silná se vypořádat s údělným osudem a postarat se o sebe a o děti. Avšak, matčina kuráž, zatočit s osudem, přišla příliš pozdě a nebohé děti přišly i o matku.
        Někomu by se mohlo zdát, že ono matčino "probuzení do života a následný skon" bylo pouhým zábleskem naděje, avšak co se týče Gilbertovy osobnosti a jeho života budoucího, zase tak pesimistické to nebylo. Postava Gilberta se tímto dostala do jakési pomyslné třetí, tedy finální, fáze. Přes všechna hanlivá označení své matky a přes všechnu nenávist k její nemohoucnosti vyrovnat se s osudem, měl svou matku v úctě a miloval ji, jako syn miluje matku. Třetí fáze je finální proto, jelikož Gilbert dospěl do stádia jisté spokojenosti a dostal se tak z původních dvou fází, ve kterých kdyby zůstal, nedokázal by nikdy spokojeně žít, ba dokonce by možná už nežil. Po té, co matka zemřela, nechal spálit celý dům, jelikož by její nadměrné tělo museli stěhovat na hřbitov jeřábem. Předpokládám, že kdyby byl v první fázi, zachoval by se stejně, avšak z jiných důvodů, a to ze studu. Kdyby byl v druhé fázi, možná by mu stěhování těla bylo lhostejné. Avšak ve třetí fázi, Gilbertova postava učiní toto rozhodnutí z důvodu, aby neudělal ze své matky a oné záležitosti, pouťovou atrakci.
        V závěrečné fázi jeho postavy a filmu celkově, je tedy Gilbert odpoután jednou nohou z otěží, jelikož jednou z otěží byla právě jeho nesoběstačná matka. Druhou z otěží zůstává bratr, avšak Gilbert má, stejně jako matku, svého bratra velmi rád a ačkoliv si uvědomuje, že ho bratr v jisté míře omezuje na svobodě, těší se z každé z dalších chvílí s ním, jelikož podle doktorů by měl být už tři roky po smrti. Nadále s bratrem každoročně vítá příjezd kolony cestovatelů s přívěsy a tedy také jeho milou.

Leonardo DiCaprio – Pan herec

        Johnny Depp byl v době snímku, Co žere Gilberta Grapea, už o mnoho zkušenějším a o mnoho známějším hercem než Leonardo DiCaprio. Nebral sice ještě tak komerční role jako je známý pirát, kapitán Jack Sparrow, avšak už role ve filmech Střihoruký Edward či Noční můra v Elm Street mu už zajistily zkušenosti a ukázaly, že Depp má opravdový cit pro herectví. Leonardo se umisťuje dnes s Deppem, bok po boku, na nejvyšších příčkách nejlepších herců světa a DiCapriovi po filmech jako Počátek, Velký Gatsby či Vlk z Wall Street, nemálo kritiků i obyčejných smrtelníků přičítá božský herecký talent.  Já však této masivní Leo hysterii nepropadl a viděl jsem v něm, dobrého, avšak průměrného herce, se štěstím na nabídky dobrých filmů ze strany režisérů a filmových studií. Průměrným hercem byl u mě až do chvíle, než jsem zhlédl tento film. Postavu Arnieho doslova prožil. Kdybych ho neznal a v té době šel na tento snímek do kina, usoudil bych, že do té role opravdu obsadili mentálně retardovaného kluka. Jeho gestikulace, mluva i mimika – vlastnosti, se kterými postavu ztvárnil, mě nenechaly chladným a musel jsem uznat, že Leonardo je opravdu excelentním hercem.

Autor článku: Dominik Bartoň

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře